Nedávno jsem v knize Tomáše Halíka (To že byl život?) objevila zamyšlení nad slovy Mistra Eckharta, ke kterým jsem se musela neustále vracet, než jsem si je přepsala do své sbírky modliteb a přidala si k ní jako odevzdání všechna místa, kde se ve svém životě poutám k věcem tohoto světa. Nazvala jsem si to "modlitba odevzdání" a dávám sem jako osobní inspiraci. Za "Bože, odevzdávám Ti" si doplňte svá pouta :-)

 

"Bůh je opravdu NIC. Aby ses ty mohl setkat s Bohem, který je nic, i ty sám se nejdřív musíš stát ničím. Nic nevědět, nic nechtít, nic nebýt. Nefixovat se na žádné něco. Staň se nikým, svobodným od všeho lpění, vyprázdněným i od sebe samého. Pak teprve se setkáš s Bohem, jako nahý s nahým. Až budeš svobodným nic, Bůh tuto nicotu vyplní a zcela prostoupí tvůj život, neboť tam nenarazí na překážky tvých pout k věcem." (Mistr Eckhart, cit. dle T. Halíka)

 

Bože, odevzdávám Ti

svou TOUHU PO VĚDĚNÍ, ať nepřehluší jiné věci

SCHOPNOSTI, DOVEDNOSTI, ZNALOSTI, ať nejsou k prospěchu mně, ale Tvému království

PENÍZE A VĚCI, které mám ráda, ať jsou jen prostředkem žití

RODINU, ať jí dokážu dát to, co je mým úkolem dát

ÚSPĚCH, ať nemám falešné vědomí, že musím něco dokázat

ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍ STYL, ať mi na nich nezáleží víc, než je potřeba

SEBEOBRAZ, ať mi nezáleží na tom, jak vypadám před ostatními

MANŽELSTVÍ, ať je prostorem, kde rosteme k Tobě

 

Bože, v Tebe důvěřuji, do Tvých rukou svěřuji svůj život.

Ty mě vedeš a chráníš, do Tvých rukou svěřuji svůj život.