Tak připravuji sama sebe i děti na advent. Pro ně to samozřejmě znamená rozsvěcení stromečku, otvírání adventního kalendáře, čtení vánočních příběhů, vyrábění vánočních ozdob a pečení cukroví. Kromě toho se snažím odpovídat jim co nejlépe na všechny jejich všetečné dětské otázky, což je pro mě často samo o sobě velmi očistné, neboť mě ti malí neustále usvědčují v tom, že sama nemám ve spoustě věcí jasno a mám ještě hodně co přemýšlet. Poslední taková situace nastala před Halloweenem, kdy se ve školce konal strašidelný večírek. Naprosto intuitivně jsem věděla, že tam nepůjdeme, ale ta nevinná otázka "proč" mě donutila jít do hloubky a reflektovat, proč jim to vlastně chci zakázat a proč takové akce typu pálení čarodějnic a podobné nebudeme podporovat. Nakonec jsem si odpověď našla, popravdě ji podala dětem a ony ji beze všeho přijaly. Nicméně otázek dál přibývá (jsou prostě neskutečně zvědaví, a když odpovím, že tohle opravdu nevím, tak následuje věta "no tak se podívej na internet"). 

 

Z tohoto a z mnoha dalších důvodů jsem se na advent a Vánoce začala připravovat trochu dříve a trochu důkladněji, a nakonec jsem se rozhodla všechny své úvahy sepsat do krátkých adventních příběhů pro děti. První už je dostupný na mém webu na adrese lori-ceskova/adventprodeti.php nebo pod tímto článkem. Můžete si ho z webu stáhnout i ve formátu docx a upravit si ho dle svých potřeb. Budu ráda za každou zpětnou vazbu.

 

 

Advent a čekání na Vánoce

Anežka už už usínala, ale pořád jí něco nešlo do hlavy. „Šimone?“ zavolala na svého staršího bratříčka, který ležel na své posteli jen kousek od ní. „Cože to máma říkala, že zítra začne?“

„Už spi, Áňo,“ zabručel Šimon jako vždycky, když se ho na něco ptala.

„Řekni mi to. Začínalo to na A.“

„Advent. A už spi,“ zopakoval Šimon. Anežka slyšela, jak se pod peřinou otočil na druhý bok, aby byl zády k ní.

„Nemůžu usnout, když nad něčím musím přemýšlet,“ posteskla si Anežka a pevněji objala svého plyšového krokodýlka. „Slaví advent i zvířátka?“

„Zvířátka přece nic neslaví. Jen jsou ráda, když dostanou něco dobrého na zub. Jako ty.“

„Proč nás dneska hlídá paní Dokoupilová?“ zazněla další Anežčina otázka.

„Rodiče šli přece na ten církevní ples. Je konec liturgického roku. Ty máš vážně děravou hlavu.“

„Co je lirur… gický?“

„Liturgický,“ řekl Šimon netrpělivě. „Normální rok podle kalendáře začíná prvního ledna. Církev ale slaví začátek roku o první adventní neděli.“

„To jsou samý divný slova.“

„Jsou prostě z latiny. Asi tak jako sendvič je z angličtiny a pizza z italštiny. Některý slova prostě čeština nemá svoje, a tak používá cizí.“

„Takže advent je taky z té… latiny?“

„Jasně. A znamená to česky ‚příchod‘.“

„Proč příchod? Kdo má přijít?“

„Kdo asi, ty ťuňťo. Netěšíš se náhodou na dárky?“

„Ježíšek,“ zaplály Anežce oči nadšením. „Takže Ježíšek má přijít o adventu?“

„Ne, o Vánocích,“ opravil ji Šimon. „Advent je taková doba čekání a příprav na Vánoce, o kterých se narodil Ježíš Kristus,“ pohodil hlavou k dřevěnému křížku, který visel nade dveřmi. „Akorát že jako malému miminku se mu neříká Ježíš, ale Ježíšek. A my každý rok oslavujeme to, že se kdysi narodil. A teď už zavři pusu.“

Anežce ale hlavou vířily další a další zvídavé otázky. Na Vánoce se moc těšila. Včera byla s maminkou na nákupu a celý obchod byl nádherně vyzdobený světýlky, stromečky a obřími baňkami a z radia hrály vánoční koledy. Z loňska si ještě matně pamatovala, že stejné ozdoby měli i doma a zpívali koledy společně s rodiči i s babičkou, která k nim přišla na Štědrý den na večeři.

„Kdy už budeme mít doma taky stromeček? A světýlka? A všechny ty ozdoby?“ 

„Na to je přece ještě čas. Teď bude advent. Máš se připravovat na to, že se Ježíš narodí.“

„Jak se na to mám jako připravovat?“

Šimon neodpověděl hned. Sám musel vzpomínat, co mu včera říkala maminka. „Máš připravit svoje srdce tak, aby se Ježíš mohl narodit i pro tebe. Nemáš si uklidit a vyzdobit jen pokoj nebo dům, ale hlavně musíš uklidit svoji duši – uklidit ji ode všeho špatného a vyzdobit ji dobrými věcmi. Přemýšlet nad vším, co děláš špatně a co bys mohla dělat líp. A teď už spi.“ 

„No dobře,“ povzdychla si Anežka. Naposledy pohladila krokodýlka po hlavě a zavřela oči. Hlavou jí však Šimonova poslední věta – co dělá špatně a co by mohla dělat líp? Pak si vzpomněla na dnešní maminčinu modlitbu, kterou říkala po večeři: „Pane Bože, děkujeme Ti, že jsi k nám na svět o Vánocích poslal Pána Ježíše a že ve světě díky němu může růst láska a dobro. Prosíme Tě, abychom dobu adventní dobře využili a zbavili se všech špatností a všeho nepořádku, který znečišťuje naše srdce. Amen.“